Červen 2013

9.B , nejkrásnější okamžiky v mém pubertálním životě.

29. června 2013 v 19:24 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Žákyně splnila devět let, povinné školní docházky.

• Včera, 29.června žákyně ZŠ Jih v Mariánských Lázních v ulici Komenského 459 , Kristýnka splnila 9 let povinné školní docházky a zakončila tak své studium na základní škole.
- Myslím si, že si asi dokážete představit jak mi je. Jak strašně moc mi to bude chybět, nedokážu si představit že po prázdninách se probudím a půjdu do jiné školy, půjdu jinam. Půjdu okolo té své staré a bude mi smutno, po tom všem. Bude mi to hrozně moc chybět. Doufám že s kamarádama se budu vídat stále, a taky se do té školy určitě zajdu podívat ale, nedokážu si to představit. Budou mi chybět ty přestávky, a to procházení po chodbách. Ta sranda. Dokonce i ty schody kterých bylo nespočetně. Bude mi chybět naše třída úplně nahoře, už teď se mi potom hrozně stýská, už teď bych se nejraději zvedla a šla tam znovu, sedla si do třídy, a čekala až zazvoní a vejde učitel na přírodopis do třídy.
- 9.B , neuvěřitelné že už mám devět let zasebou, když mi tatínek po prohlédnutí mého vysvědčení řekl " ještě nedávno, jsem měl v ruce tvé vysvědčení z první třídy, a teď mám ruce tvé poslední vysvědčení na základní škole " . Sama tomu nedokážu uvěřit, že už je vážně konec. Že je všechno moje trápení , a nejkrásnější okamžiky pryč. Že ta třída která mi pomohla všechno to překonat už není. Ten pocit že se rozpadáme, každý jdeme někam jinam, nejraději bych byla kdybychom spolu byli, nejraději bych vrátila čas, zase aspoň do 8.třídy a všechno to prožívala znovu. Nedokážu se smířit stím že je konec, mám strach z nového začátku, z pocitu být dál.

Vzpomínky zůstanou, vzpomínky budou napořád v mém srdci.

• Neudržela jsem se, a už jsem se na zastávce když jsem čekala naposledy na svojí drahou rozplakala. Snažila jsem se smát, myslet jenom na jedno, že alespoň v našem ohledu to nekončí. Že se sní budu nadále vídat, že si budeme pořád psát, ale i tak jsem brečela, nebude to jako dřív.
- Když jsme se tam objímali, když jsme se fotily , bylo to šílený. Vidět všechny ty holky, s rozmazanýma řasenkama, v šatech a v botách na podpatku, stejně jsem si říkala že bych vážně nejraději šla v těch teplákách a nenamalovaná. Bylo to šílený, když na to pomyslím, mám husí kůži, mráz mi běhá po zádech. Jak se všichni loučí. Během roku to tam nesnáší ale nakonci nechtějí odejít a vervomocí se snaží zůstat, nechce se jim domů.
- Když jsem se objala s holkama, se kterýma jsem se dřív sice bavila, ale nečekala jsem že se někdy semnou takle rozloučí, začalo mi být ještě hůř. Když mi Ája řekla nebreč, a šla mě obejmout, když mě vyfotila, když mě ještě před školou přes plot objala, když mi večer napsala jestli snima nechci jet dřív na rozlučku, jenom jsem si říkala bude dobře. Když mě objala i Bára, když se semnou vyfotila, když mi Kuba řekl abych nebrečela. Když se loučil a říkal že se uvidíme na rozlučce. Když, ach jo neměla bych na to myslet že? Ale to nejde, tak krásný vztah se nám vytvořil za těch pár let, nebyla jsem snima úplně 9 let, a nejsem jediná ale prostě - ty 3 roky stačily na to, aby se z nás stala parta přátel, aby se z nás stalo něco víc než jen rodina, než jen bratři a sestry.
- Budou mi strašně moc chybět. Byla to ta nejlepší třída. Kristýnko, nebreč. Ach jo, když mi včera několik lidí napsalo, že mají předemou obdiv, a dávají předemnou symbolicky klobouk dolů, hrnulo se mi do očí opravdu nespočetně slz. Proč? Jenom ta myšlenka, že mi všichni nadávají a já jsem v pohodě. Ano, včera jsem byla v pohodě. Vydržela jsem to 9 let, ale to není o tom že jsem to musela vydržet, já jsem to chtěla vydržet, já jsem nechtěla aby to držení skončilo. Proč mi všichni tak závidí? Proč? Nemají co. Ano, všichni mi nadávali, nadávají mi pořád ale , už to není jako dřív. To , co jsem si prožila před, těma 4 rokama, byl fakt hnus, když tě prostě někdo odsuzuje kvůli tomu že nejsi zrovna ten nejkrásnější člověk na světě, že máš křivé zuby, že máš velkou rodinu kteru miluješ, že nemáš peníze na UTRÁCENÍ! , že nemáš značkové hadry, že se stydíš a něco neumíš. Když jsem se včera objala s pár holkama, které byli toho dřívějšího utrpení také součastí, zabolelo to. S pár lidma jsem se dokázala zase začít bavit, s některýma to ale už nešlo, a nikdy nepůjde. Když jsem přestoupila všechno se to změnilo. Hádky. Sranda. Posmívaní. Všechno k tomu patří. Ale tady to už bylo lepší, o hodně. Tady jsem měla kamarádky, tady jsem se začala den co den těšit čím dál tím víc do školy. přestala jsem se tolik stydět, začala nosit to co se líbí mě, prosazovala si svoje a neřešila ostatní. Zamilovala se. Poznala že i z tvého největšího nepřítele se může stát přítel. Jsem jim vděčná za ty poslední roky, měsíce, týdny, dny hodiny a za poslední minuty. Hrozně jsem brečela, teda spíš až doma. Ale ve škole, jsem chtěla být silná, bohužel jsem nebyla. Nějak mě to, dojímá. Ach jo. Zvládla jsem snima dá se říct jenom tu poslední část, ale zvládla jsem to v té škole 9 let, od šikany až po neštastnou lásku a pravé přátelství. Poznala sjem na té škole nejlepší kamarádku, nejlepší kamarádky. Zamilovala se. Naučila se. Bude mi to chybět. Protože jsem je prostě měla hrozně ráda, a mám.

A jak to dopadlo s princem?

• Asi, se určitě alespoň někdo z Vás ptá, a čeká na to až se vyjádřím jak jsem to zvládla v ohledu Honzíka že ano? Abych Vám pravdu řekla, nejraději bych o tom už nepsala, a začala tu fázi kdy prostě musím zapomenout ale nějak to nejde, mám takovou chuť mu všechno napsat. Nemohla jsem.
- Nezvládala jsem ten pocit, že ho vidím naposledy. Stěhuje se. A už na tuhle školu nebude chodit, takže ta myšlenka že až se tam půjdu podívat a on tam bude, je nereálná. Když jsem viděla jeho oči, jak si mě prohlíží. Když jsem viděla jak se na mě dívá, jak brečím a objímám se s holkama, jak se fotíme. Snažila jsem se, alespoň trošičku se uklidnit. Ale když jsem viděla jak si mě prohlíží i jeho nejlepší kamarád, jeho parta, sakra něco nebylo v pořádku.
- Když jsem šla nahoru, šla jsem tam už s myšlenkou, a s prosbou k sobě, neotáčet se ale porušila jsem to. Viděla jsem se na mě dívá, v hlavě jsem měla tolik otázek, ale i prosbu aby přišel. Díval se na mě, všichni se dívali , a uvnitř mě něco křičelo jeho jméno, měla jsem knedlík v krku, kámen na srdci, nedokázala jsem se pohnout, poslední pohled a on zašel do třídy. Šíleně jsem se rozbrečela a rozběhla se k Petrušce, šíleně jsem jí objala, dlouze a se slzama v očích jsem jí prosila ať mě neopouští.
- Nemyslet na něj, to byla ta nejtěžší věc. Být v pořádku, až řeknou jeho jméno v rozhlase, až pan ředitel oznámí kdo všechno získal ředitelskou pochvalu. Být v pořádku, z toho jak se na mě opravdu už naposledy dívá, Když šli pořád za náma, když on šel zamnou. Když , ho postrkovali. Ten pocit, ta prosba aby vážně šel zamnou. Postrkovali ho, vážně ho postrkovali ale on nešel, bál se? Asi. Neměla bych nad tím tolik přemýšlet, měla bych se přestat trápit, a říct si že příjdou lepší ale to nedokážu. Naposledy ho vidět. Pak se naposledy obejmout, utřít slzy a jít s nejlepšíma kamarádkama pryč. A taky to jsem udělala. A jsem na sebe samozřejmě pyšná, všechno to skončilo krásně, akorát princ a princezna spolu nemůžou být, proč? to se nikdy ani on ani ona nedozví.

Je čas, dát mu pápá.

I'm tired, but so tired

Hrozně blbá sranda, když se do mě najednou zamilovává jeden kluk za druhým.

• Proč? Sakra, proč jsem pro ostatní kluky, tak - zajímavá? roztomilá? proč pro ostatní kluky nejsem ošklivá? Trápí mě jenom jedno, proč né on. Kdybych věděla jaké holky se mu líbí, kdybych věděla jaká být abych na něho udělala dojem. Moje drahá mi zakazovala se srovnávat s jeho dřívějšíma holkama, protože jsem hezčí než ony, jsem jiná a to je to nejhorší, po celou dobu jsem se brala jako nezajímavou a teď? Nedokážu ani jednomu klukovi uvěřit že mě má vážně rád, že se mu líbím, že by semnou chtěl být.
- Ask, je to anonymní sociální síť , když Vám tam někdo vyzná lásku, Vy to nedokážete brát hned vážně. Musíte se nad tím smát, a nebo nad slovama které Vám tam někdo píše jenom mlčíte a zíráte na to. Když mi tam v pondělí někdo vyznal lásku, byla jsem v šoku, ale smála jsem se tomu, nemohla jsem to brát vážně. Ten dotyčný mi stejně němohl nic říct, nebyl odtud, a neměl na to. Pak jsem si sním v úterý psala, přes email ale psala, když mi vypsal těch několik důvodů proč se do mě zamiloval, když mi řekl že jsem úžasná , bylo to tak hezký číst si to víte? Ale pak jsem chtěla vědět jeho jméno, potřebovala jsem konečně vědět kdo to je. Email byl až moc anonymní, i on to sám řekl a potom co mi oznámil jak se jmenuje, byl to kamarád, kluk se kterým jsem si snad psala jenom týden.
- A o včerejším dnu ani nemluvím, myslím si že když si přečtete můj Ask , nad hodně věcma budete kroutit hlavou - http://ask.fm/kristynkahlavnickova . Nedokážu tomu všemu uvěřit. S tím klukem, který napsal že se mu hrozně líbím a že by chtěl abych chodila na jeho školu, a bla bla jsem si psala včera, i dneska. A on, je do mě nejspíš šíleně zamilovanej ale spousta mých kamarádek i já, si prostě myslíme že je to fejk, a já si stejně pořád myslím že si ze mě někdo dělá docela dost blbou srandu. Sakra, co když mě ale ten kluk vážně chce, co když se mu vážně líbím, co když co když co když ach jo, už na to nemám. Každou chvíli. Není to nějak podezřele divné?
- Včera mi můj spolužák Patrik napsal, že se semnou zapomněl rozloučit teda spíš nestihl a že ho to mrzí, že jsem prý milá, hodná holka se kterou se dá normálně bavit, což mě neskutečně potěšilo ale brala jsem to jako srandu. Ale potom když začal, že mám z holek nejlepší vzdělávací schopnost, že nejsem vůbec ošklivá, že mám hezký nohy, a dobrou postavu a že bych se neměla podceňovat. Co to sakra je? Co se to stalo. Zvládnu to vůbec na rozlučce? Abych se tam s někým ještě nevyspala , ach.

Musím dát svému srdci pauzu.


Kristýnka


Sbohem devítkoo, sbohem základko, sbohem lásko.

28. června 2013 v 19:57 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Nemám na to, nezvládám to.

> Omlouvám se, ale dneska to nedám. Brečela jsem. Viděla ho. Možná mi chtěl jít něco říct, víte? Ale bál se a prostě, ach jo. Dneska ne. Dám Vám sem akorát fotky, vlastně asi jenom jednu, dvě, tři já nevím. Jsem ta nejhnusnější samoozřejmě. Ta v tmavě modrých šatech. Ta zrzka.
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/1045000_188805477945945_457726163_n.jpg
> budou mi tak hrozně chybět. už teď zase brečím. když jsme se objímali. když jsme se fotily. když jsme rpostě. ach jo.

Zítra, to všechno skončí. Zůstaň silná Kristýnko.

27. června 2013 v 18:42 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Jak se mám chovat, když se do mě zamiluje kluk, o kterého vůbec nemám zájem?

> Je to tak hezké, když o tebe někdo usiluje, ale stejně tak to může jít pěkně na nervy. Především pokud po tobě touží ten nepravý. Těžké je, když si takový kluk sám nevšimne, že nemáš zájem, a pořád se tě pokouší sbalit. Pak je nutné, abys mu to vysvětlila.
> " Jeden kluk ve škole se do mě zakoukal. Pořád chce, abych se vozila na jeho kole, dává mi cédéčka a na jedné párty se mě zeptal, jestli s ním nechci chodit. Je mu už 16 a vypadá docela dobře. Ale já s ním chodit nechci, protože se mi mnohem víc líbí jiný. Jak mu to mám říct? " ADRIANA ( 14 )
> Využij nejvhodnější příležitosti, když s tím klukem zůstaneš o samotě, a řekni mu uřpímně, ale s citem, že je ti sice sympatický, ale že si s ním nechceš nic začít. Přitom si představ, jak by bylo tobě, kdyby ti něco takového řekl kluk, o kterého hrozně moc stojíš. Je to vždycky přímý zásah do srdce, a proto je důležité, abys nejednala arogantně a uštěpačně a příliš nezranila jeho sebevědomí.
> V každém případě je lepší vyložit karty na stůl než to protahovat a něco předstírat. Má právo na to, aby ses vůči němu zachovala fér.
> Pokud ti ale připadá příliš těžké říct mu pravdu, je dovolená malá lež z milosti, která ovšem musí být naprosto neodhalitelná. Když totiž zjistí, žes mu kecala, ublíží mu to o to víc. V případě pochybností je uřpímnost vždycky lepší.

Stejně bych se nejraději sebrala a šla mu říct že ho miluju.

lol | via Facebook

Možná, kdybych nebyla tak šíleně zamilovaná tak by mě ten odchod ze základky tak neničil.

> dobře. moc dobře vím, že i kdybych nebyla šíleně zamilovaná , plakala bych. kvůli pocitu že všechno končí. že opouštím kamarády, že opouštím místo kde jsem dá se říct vyrostla. místo kde jsem se zamilovala, poznala spoustu kamarádů, pravých i těch falešných, poznala co je to pomlouvaní, nenávist. poznala ten pocit, když se o tebe všichni zajímají) když tě pomlouvají. hlavně jsem tady našla nejlepší kamarádku, v posledním roce ale našla. drahouška mého nejkrásnějšího, ano to ona mi bude nejvíc chybět. budou mi chybět i kluci, budou mi chybět ty chodby, ty schody. to zvoňění. učitelé. moje místo kde jsem seděla, prostě ne nedokážu si představit že je konec.
> poslouchám tady Demi, a brečím. všechno mě rozpláče. ta myšlenka že zítra naposledy. že dneska to byl vlastně poslední den co jsem sním mohla něco zažít, co jsem ho mohla potkat více přestávek na chodbě, kdy jsem ho mohla vidět před školou, ano pravda možná ho uvidím ještě zítra ale moc tomu nevěřím, bude tam tolik lidí, tak hrozně moc. tolik dětí, cirkus bude. a stejně budu uplakaná, tak na co bych se mu ukazovala že jo. nemá to cenu, neměla bych se trápit. měla bych spíše myslet na to, jestli mám překonat svůj strach a říct mu to, nebo jestli se mám na to vykašlat, nebo sakra co mám dělat. vím že to zítra nedám. vím že se tam zhroutím. beru si samozřejmě spoustu kapesníčku ale, nedám to. nejraději bych šla v teplákách a nenamalovaná. byla by to ta nejlepší volba.
> dobře, dobře. utřu si slzy. budu pozitivní. budu ráda že zůstávám tady, že budu moct být se svojí princeznou ještě pořád ale , ano ano k tomu co se bude dít po prázdninách se ještě dostaneme já jen teď, to nedávám fakt ne.
Inés' Thoughts | via Tumblr

Ten pocit, když se otočím a vidím jak se na mě dívá.

> Ano, měla bych být statečná. Nemyslet na něho. Nemyslet na jeho krásný úsměv. Nekoukat na jeho fb, nekoukat na jeho fotky. Nepředstavovat si jak to zítra nezvládnu, jak se nedokážu rozloučit.
> Ten pocit, když ho vidím sedět ve tříde jak hraje na mobilu, ale zrovna se podívá - v ten okamžik když jsem tam já a stojím tam s kabelama v ruce a přemýšlím kamže je mám odnést, protože jsem to z jeho pohledu dokázala zapomenout. Když jdu po chodbě během hodiny a zpívám si heart attack od Demi a jeho třída má otevřené dveře a on mě slyší, a pak se jenom usměje. studem bych se propadla, ale vím že tímhle na něho můžu i udělat dojem, dobře jsem hrozně naivní. je pořád zalezlej, pořád něco dělá na tom mobilu, možná kdyby vylezl ven a - pokud zítra nevyleze, vážně mě naštve.
> potom před školou. stojí v hloučku jeho kamarádů, a pořád hraje na tom mobilu. nezlobím se na něj, představuju si že kouká na moje fotky samozřejmě. ach jo, jak se díval. víte, on se prostě díval. několikrát, když jsem se otočila střetla jsem ho. nedokážu už ani být nervozní, hrozně se na něho poslední dny dívám, hrozně si ho chci užít. potom šel kousek za náma, držela jsem se zrovna s Viktorkou za ruku a s Jůlinkou, a jak se díval. víte, jak jinak jsem mohla dát najevo že to tak chci i sním? otočila jsem se, a prohrabovala si vlasy. sklopil hlavu ale koukal. několikrát. pořád jsem se otáčela a on nikdy nepřestal dívat nikam, ach jo.
> jenom jedno si přeju, aby se zítra stalo něco vyjímečného nebo to vážně nezvládnu. nezvládnu to. všechno to ukončit. a pokud se zítra nic nestane, budu an to kašlat a napíšu mu.

Kristýnka ♥


Řekni mi jak by ti bylo, kdyby bylo něco víc.

26. června 2013 v 20:41 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Mám šanci, i když zrovna chodí s nějakou jinou? ..

> Patříš k tomu druhu holek, které koukají po klucích, kteří jsou zrovna zadaní? Tím získáš jednu z nejobtížnějších výchozících pozic. Zamysli se a buď k sobě naprosto upřímná: Musí to být opravdu ten, který je zrovna tak nedosažitelný? Nebo existují i jiní kluci, kteří se ti také líbí, ale jsou k mání?
> Ovšem šance ho získat nemusí být zas tak marná. Protože při troše snahy mu zalichotíš a polechtáš jeho ješitnost tak, že možná využije příležitosti a vezme tě s sebou na projížďku horskou dráhou svých pocitů. Nesmíš si ale dělat iluze, že se nakonec rozhodne opravdu pro tebe, i když s tebou půjde do kina, políbí tě nebo i něco víc. Existuje spousta kluků, kterým se líbí, i když o ně holka usiluje a bojuje o jejich náklonnost. Sami to ale možná berou jen jako dobrodružství. To si musíš ujasnit hned na začátku.
> K tomu patří, že musíš počítat s problémy, pokud jeho holka přijde na to, že jí s tebou zahýbá. No uznej, taky by tě naštvalo a zranilo, kdybys zjistila, že je ti kluk nevěrný. Bohužel si většinou holky - a později i dospělé ženy přehazují vinu mezi sebou a bojují o něj. Že to byl vlastně ten kluk či dospělý muž, který se nechal svést a byl nevěrný, přestává být důležité. Přitom je to přesně naopak: když se holky takle zachovají, jen tím toho kluka posílí. Může se pak cítit jako neohrožený idol žen, což mu lichotí a vede ho k tomu, aby podobné věci opakoval.
> Naštěstí existuje také spousta kluků, kteří jsou své holce věrní a nenechají si jen tak zamotat hlavu, když nějaká jiná projeví zájem. To bys měla respektovat. Je to znamení, že má svojí holku rád a rozhodl se pro ni.
> Pokud narazíš na takového, kterého se ti povede lehce získat, ačkoli je zadaný, je velmi pravděpodobné, že se později zachová úplně stejně. Jen pak ty budeš ta, která bude brečet. Proto si radši dvakrát promysli, jestli ti to stojí za to.
WARRIOR | via Facebook

Ano, poslední dny si užívám maximálně.

> sedím tady v pokojíčku. poslouchám twitcam Adámka Mišíka , jeho hlas mě hrozně uklidňuje. papkám čokoládu. piju čaj. výborná kombinace mimochodem. píšu si s drahouškem a jedním klukem který je do mě zamilovaný a strašně mě to dojímá a dostává a co Vám budu povídat) možná jsem teď taková, uzavřená protože pořád doufám v to že se Honzík probere a uvidí mě ale možná až to v pátek všechno skončí. budu uzavřená a bude to lepší :3 ráda bych aby to tak bylo.
> dneska je středa. je večer. zítra bude čtvrtek. a já tady budu zase večer a budu se snažit vypsat svoje pocity, a potom bude pátek. půjdu na první hodinu v šatičkách a v botách na podpatku a potom s láskama na pizzu. jenže, ani nedokážu pomyslet na to, že to budou poslední minuty sním. víte, nedokážu nad tím přemýšlet. on mi příjde jako součást mého každodeního dne, bude to nezvyk ale zvládnu to. jsem přece, bojovník) ha.
> nejhorší je když máte svůj styl, máte svoje inspirace, nosíte to co máte nejraději, to co se Vám líbí. kupujete si to, co se líbí Vám, to co padne Vám do oka. miluju polotrička. dlouhé sukně. košile, cvočky. miluju styl Demi, Perrie, Seleny já jsem prostě vážně jiná. mám svůj styl, ale většina lidí stím má problém. a tak my bylo vidět všechno, a co už) možná mám co ukazovat. nejsem vychrtlá ani maximální bachyně) jsem takový ten průměr a je mi to jedno. jsem na to možná i trošičku hrdá, a hlavně jsem se sebou spokojená.
> nejlepší je, když se ke konci roku začnou všichni pomlouvat ještě mnohem víc než to bylo v celém průběhu školního roku. strašně mě to baví. dělám že jsem namyšlená už schválně a postupem času se to stane samozřejmostí. je mi jedno co si myslí ostatní.
Quotes (Pics With Quotes) | via Facebook

Adámek to vypnul a Kristýnka je smutná.

> GET LUCK - moje a její víte? mám tu nejdokonalejší nejlepší kamarádku pod sluncem. ano, ano mám a nikdo mi to nevymluví. miluju to ráno sní, když na ní čekám a ona mě obejme. dá mi pusu na tvář a jdeme společně do školy. tam si pak lehneme na schody, dáme do uší sluchátka a zpíváme. lítáme po chodbách. papáme. jsme spolu jako jedno těla a jedna duše. haha. po škole společně. ona je opravdu to nejdokonalejší stvoření.
> já a Honzík, víte. všechno si to ukládám, jsou to tak krásný okamžiky. ale popsat je nedokážu. když jsme tam nesly ty učebnice, dělal že mě nevidí ale jeho nejlepší kamarád si mě všímal až moc. pak na obědě, divila jsem se že mu nezaskočilo. otáčela jsem se a už mi opravdu jedno co si myslel, užívám si to. potom jsem na něho zařvala, nedá se říct že na něho ale prostě jsem chtěla aby tu hlavu zvednul a podíval se na mě) a taky se podíval. pak se díval pořád směrem ke mě a prostě, je trdlo. a já ho šíleně miluju.
> zítra. asi si ho naposledy užít že ano? užiju si ho. pokusím se. být tam sním být usměvavá. pokusit se ho konečně dostat.

Kristýnka


e n j o y w h i le y o u c a n b r o )*

25. června 2013 v 20:51 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Proč se moje nálada pořád proměnuje: Miluje mě opravdu, nebo ne? ..

> Ano, ano zlatíčka Kristýnka ví moc dobře že Vám tyhle rady chyběly asi tak jako Vám chyběla samotná adminka tohoto už velice , nízce položeného blogu, ale co už) pravda. nejsou to moje rady, to já tady jenom sedím na postely s notebookem, poslouchám Demi , papkám čokoládku a sedím nad knížkou s krásným názvem . " prostě kluci) " a opisuju po písmenku všechno co autorka považovala za nutné abychom ohledně všech půvabných pánu na světě, věděli. abychom věděli, co jsou ty osoby které nám ničí životy zač, abychom věděli že může přijít i nějaký pan Božský, čemuž už jsem přestala věřit ale prosím drahoušci, proč nevěřit?)*
> Vaše láska je přece docela čerstvá věc. Dneska si jsi docela jistá, že tě miluje stejně jako ty jeho, ale zítra zas budeš pochybovat a mít strach, že to může skončit dřív, než to pořádně začalo. Nejradši by sis svoje štěstí přivázala řetězem a už ho nikdy nepustila. Ale přesně tím uděláš tu největší chybu.
> Každý kluk, který bude mít pocit, že si ho příliš nárokuješ, zavelí k útěku. To znamená: stáhne se, protože má strach, že ho okrádáš o jeho svobodu. Dej si proto pozor, aby s ho příliš nesvazovala. Nech ho, ať tu a tam něco podnikne sám nebo se svými kamarády. Neznamená to, že by tě měl o to míň rád.
> Čím uvolněněji se k němu budeš chovat, tím spíš bude toužit po tvé společnosti. Vztah mezi dvěma zamilovanými se musí nejprve vyvinout a to chvíli trvá. Není také nic neobvyklého, když se jeden z partnerů oddá svým pocitům rychleji než ten druhý. To mezi vámi může pochopitelně vytvořit trochu dusnou atmosféru. Protože určitě ještě existuje spousta věcí, které o něm nevíš, budeš se sama sebe ptát: Miluje mě opravdu, nebo přece jen ne? Je to úplně normální a nemáš tedy důvod se znepokojovat.
> Mnohem horší by bylo, kdybys ty sama pochybovala, jestli ho opravdu miluješ tak, jak sis ze začátku myslela. I když budeš takové myšlenky skrývat, měli byste si rozhodně promluvit a vše si vyjasnit, aby ani jeden z Vás nakonec netrpěl. Protože čím déle vztah trvá, tím je těžší, když ztroskotá. V počáteční fázi z toho můžou oba vyjít v zásadě nepoškozeni.

Tak prosím, nějaké dotazy?)

Love

Nikdo mi nemůže říct že se nesnažím, nikdo.

> když někoho šíleně chceš, musíš o něho bojovat, ano ano všechno ohledně lásky, a ohledně toho jak zaujmout naše idoly je nám všeobecně známo, tak na co zdržovat. a já se samozřejmě neskutečně moc snažím těmito radamy řídit , a ten kdo mi bude nalhávat že bych se měla začít víc snažit, tak ten opravdu dostane facku. víte, že už je nemožné snažit se víc než já?
> ano, nemluvila jsem sním ještě. nebo mu nenapsala co cítím, ale dívám se na něj, usmívám. snažím se vyhledávat jeho blízkost, byla jsem už po tolika jeho - úletech pořád silná s myšlenkou že si snad někdy uvědomí jaká jsem skvělá, a pořád v to budu doufat, tři dny jsou sice krátká doba ale proč ne. nemám co ztratit. už se víc nemůžu ztrapnit už.
> víte, ten pocit že , už jenom tři dny, už dneska jsem brečela. naposledy jsem odemkla skříňku, naposledy uviděla učebnice, naposledy jsem stála na tom místě kde jsem si několikrát zavazovala boty a on mi čuměl na prdel, možná jsem ho i naposledy viděla na schodech, možná ..
> už jsem se dneska rozbrečela. protože, mi to příjde , takové už jiné. na té škole je ticho. všichni sedí ve třídách, hrají hry, koukají na filmy, jdou ven. ignorují se. jenom se na sebe usmívají. někdo je nadšen z přicházejícího volno ale někdo jako Kristýnka leží ve třídě u kluků kteří hrají poker a brečí) vždycky jsem byla jiná, a vždycky budu.
Bσrn tσ die.'s Photos | via Facebook

Bude mi to všechno chybět, opravdu ano.

> když nad tím tak přemýšlím, možná tohle jsou poslední "nejkrásnější" okamžiky které zažívám, sním. s citama k tomu blonďatému idiotovi do kterého jsem šíleně zamilovaná) ne, tentokrát nebudu brečet. tentokrát se budu snažit být silná. jediné co vím, že se už neudržím, v pátek teda určitě ne. a proto mám samozřejmě naplánováno v pátek jít se zásobou kapesníčku nebojte se)
> budu brečet. už kvůli naší partě. kvůli mojí nejlepší kamarádce, kvůli mému drahouškovi nejkrásnějšímu , ano kvůli ní budu neskutečně brečet, naše nádherné přátelství nekončí ano já vím , ale končí ty nejkrásnější minuty sní ve škole, o přestávkách) a samozřejmě, mi taky bude chybět on, on mi snad opravdu bude chybět nejvíc. ten pocit zamilovanosti, ach.
close your eyes you might see something beautiful | via Tumblr

Možná nebýt jí, ta nemám příležitost být mu tak blízko.

> stála jsem tam sní. s osobou kterou on nemá vůbec rád. nechce ani aby se s touto osobou bavil jeho nejlepší kamarád. ale díval se, a když nad tím tak přemýšlím, určitě se díval na mě že, když osoba která tam semnou stála je ta, kterou nemá rád) haha ta ironie.
> myslela si že se sní nebavím. seběhla po schodech dolů a volala moje jméno potom co jsem okolo ní prošla a nepozdravila jí. ano, i já umím být nezdvořilá, dámy a pánové taková je Kristýnka když už svůj slepičí mozeček nechá výjímečně doma. chytla mě za ruku a podívala se na mě, "Týno, ty se semnou nebavíš?" a táhla mě kousek dál od mojí drahé. vykulila jsem na ní oči, ale potom se pro mě dá se říct zastavil čas. ano, zastavil. stála jsem před jeho třídou, stála jsem doslova před ním, stála jsem na místě na kterém jsem možná ani stát nechtěla ale možná taky chtěla ale to je jedno, prostě jsem tam stála.
> v uších jsem slyšela heart attack od mojí milované, ta ochrana tady tentokrát nebyla, moje srdce bušilo jako o závod, jako kdyby šlo tentokrát už opravdu o otázku života a smrti. stála jsem tam, a měla ten svůj neutrální výraz, ale moje oči , moje chuť usmát se byla vidět. chtěla jsem zavřít oči, nadechnou se, a jít za ním ale pak jsem se zarazila a vrátila se zpátky na zem.
> bavila jsem se sní, a snažila se jí vysvětlit že se sní bavím, ale stejně jsem byla myšlenkama někde jinde. moje oči, zahlédla jsem jak tam sedí, všichni z jeho třídy se na mě dívali, snažila jsem se ale vnímat svojí kamarádku aby se neotočila a neřekla - na co tam sakra koukám, i když ví že jsem do Honzíka šíleně zamilovaná. Nádech, výdech. Nic víc, jen být silná. Ale ty jeho oči, ten jeho pohled, to jak tam seděl a díval se na mě, díval se směrem ke mě, díval se na můj obličej, díval se mě do očí, ne nejsem naivní, teď už rozhodně ne. Protože, proč by se koukal na osobu kterou nemá rád? A i kdyby, prosím nekažte mi iluze.
> Otočil se ke svému kamarádovi, a něco mu řekl, ten se pak na mě jenom podíval a usmál. Byla jsem silná,nešílela jsem. Byla jsem fakt neutrální, nebo jsem se teda o to spíše aspoň snažila, a povedlo se. Objala jsem jí, a naposledy zahlédla jeho tvář, sklopenou tvář, ale jeho hnědé čokoládově hnědé oči směřovali jenom jedním směrem, k nám . ke mě. nepovedlo se mu to.
> o další přestávce jsem svojí milovanou prostě donutila jít semnou dolů, samozřejmě jsem jí řekla že si musím užívat poslední dny na škole a že si to tady chci procházet a prostě, bla bla však to znáte. jenže, Vy moc dobře víte proč jsme chtěla jít tam , kam jsem šla. vidět ho. zrovna když jsem pak šla sama vepředu po schodech on vylez ze třídy, ale hnedka jak se podíval směrem ke mě, znervozňěl, a ne tohle mi někdo nevymluví, všimla jsem si toho. sklopil hlavu a rychle se otočil a vrátil. pak když šel po schodech do šatny kde jsme seděli, díval se na mě, měl sklopenou hlavu ale jeho cukající koutky a pohybující se čokolovadé očíčka, to prostě. aaah je pro mě pohádka.
Ṡтαч Ṡтяσηģ. . . | via Facebook

Ano, jsem šíleně zamilovaná.

> ano, ano drahouškové. na co Vám budu lhát, pravda. říkám všude něco jiného, nejspíš se ve svých citech vážně nevyznám. ale vidíte? jsem pořád silná, pořád doufám v ten okamžik, kdy ke mě příjde, kdy se na mě usměje, kdy mi řekne to co chci strašně moc slyšet, kdy se začne snažit on?)
> za tři dny mu odejdu, možná čeká na prázdniny? čeká na den kdy bude sám. kdy bude mít možnost mě víc zaujmout? a víte, jak moc se snažím já? jak hrozně moc chci aby to konečně přišlo. na ten okamžik čekám hrozně dlouho, chci být sním. chci abychom v tom byli společně. nejde to přehlídnout, nemyslím si to jenom já myslí si to i ostatní, jeho pohledy nejdou přehlídnout, když do mě kamarádka musí i strkat abych si toho všimla.
> je to nejkrásnější pocit, ale pocit který mi ubližuje) už se mi chce zase brečet. ta myšlenka. ten pocit, že třeba zítra bude hezky a my půjdeme ven, a on bude ve škole a já ho neuvidím, a že se neuvidíme na obědě jako dneska a že, zítra ..
> půjdeme k němu do třídy odnést knížky, samozřejmě protože on bude 9-B tak hezky dostane knížky z 9.B .. počkat, on vlastně taky odchází, ale to je na dlouhé povídání, k tomu se ještě dostaneme, ale tak či tak do té třídy půjdu, tak či tak se budu modlit aby tam byl)

Kristýnka


Všechno co se děje má svůj důvod.

24. června 2013 v 20:26 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Omlouvat se? Tak stím opravdu nepočítejte.

> ano. dá se říct že jsem tady týden nebyla, a měla jsem v plánu se sem už vůbec nevracet ale pak jsem nad tím z části přemýšlela a prostě, možná mi to trošičku chybělo možná mi to taky nechybělo vůbec ale nadruhou stranu není potřeba ani čas abych nad tím přemýšlela.
> to co se stalo během posledních několika dní se dělo z nějakého důvodu a já tuším že to všechno co se dělo, děje a ještě stane bude začátkem něčeho nového, nečeho lepšího. je toho tolik, i přesto že mám tu nejdokonalejší nejlepší kamarádku pod sluncem jsem se někdy cítila fakt úplně na dně, sama. naše parta se rozhádala. a to že mi poslední dny každý řekne že si o mě myslel že jsem píča ale né tak velká už neberu vážně.
> budu se snažit si poslední dny užít jak nejvíc budu moct. poslední čtyři dny, dneska jsem byla na výletě se třídou mojí milované a užila jsem si to, sice o jeden den míň bez něho ale bude to tak lepší, zítra, ve středu, ve čtvrtek a v pátek posledních pár minut ho vidět. jsem hotová to Vám říkám narovinu.
> sama nevím jak to všechno zvládnu, vážně nevím ale musím prostě. musím být statečná. nesmím se trápit kvůli nějakému kreténovi kterého vůbec neznám. musím být silná.
> teď nemám náladu na něco víc. zítra nevím co na sebe. nevím jak bych ho ještě mohla zaujmout, někdy si příjdu tak hrozně tuctová.
> mějte krásný večer miláčkové, bohužel Vám teď tady budu zase oxidovat, takže pravda Vaše večery už nebudou krásné.
quotes | Tumblr

Kristýnka


Jdi si za svým snem , ..

18. června 2013 v 21:31 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Dneska rady nebudou, omlouvám se ale fakt na to nemám náladu:3

> snažila jsem se. jak jsem slíbila tak jsem splnila, snad. nemyslela jsem na něho. nebyla tolik nervozní. nepřemýšlela nad pitomostma, soustředila se na to na co mám. jen jsem hrozně unavená, ta cesta, největší pařák, nejraději bych byla na koupáku, a nechtěla zažívat to co jsem zažila teď. přestupy, čekání na vlak. ach jo, mám to za sebou, jsem doma skoro teprve osmnáct minut a usínám. snad ti andělé kteří mě hlídají, mě budou hlídat i teď. hrozně bych se tam chtěla dostat. hrozně moc. ale, ne mám zakázano se trápit, i brečet až se dozvím výsledky, mám to brát upřímně. zase jsem byla nejmladší, zase jediná taková zlatá, zajíček prostě. miminko, neskušené. můj sopránek vůbec nešel slyšet, jsem totální střevo jsem na sebe naštvaná co už ale , musím myslet pozitivně, buď jsem to dala nebo nedala. když nejde o život jde o prd, však to víte:) ach, ti kluci tam. to sluníčko. libovala jsem si, ano libovala.

a za svým snem si půjdu tak či tak, teď nebo za rok - to nehraje žádnou roli.

Kristýnka


Pravý přítel přijde když všichni odejdou , ..

17. června 2013 v 19:06 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Myslím jen na něj a nemůžu dělat vůbec nic jiného. Je to normální? ..

> Kdo je až po uši zamilovaný, má přemíru hormonů štěstí, kterým se v odborných kruzích říká endorfiny. Starají se o dobrou náladu a o ten báječný pocit naprostého štěstí. Ale tyhle morfinu podobné látky jsou taky návykové. Není tedy divu, že někdo, kdo se zrovna nachází v milostném rauši, nemůže z osoby, po které touží, spustit oči, myslí jen na ni a chce s ní být. Na lásce můžeš být závislá a zároveň oslabuje racionální a jasné uvažování. Máš v hlavě jenom jeho a všechno se točí kolem pocitů, na přemýšlení už moc není kdy. Není-li láska opětovaná, citíš se zraněná a smutná.
- Malý návod na to, abys zas mohla myslet taky na něco jiného než na něj:
• Nedívej se na seriály o lásce nebo o trápení s láskou. Tím jen proboužíš přání a pochybnosti, které souvisejí s postavami z televize - a vůbec ne s tebou.
• Vyraž ven, podnikej něco s kamarádkami. To tě rozptýlí a ty se ze sedmého nebe sneseš zpátky na zem do reality. A ta má přece taky svoje pěkné stránky.
• Pohyb ti pomůže získat zpátky čistou hlavu. Když budeš jen posedávat ve svém pokoji, přemýšlet a snít , může se stát, že prosvihneš spoustu věcí.
• Dělej něco, co posílí tvojí koncentraci a má nějaké viditelné výsledky. Není na čase si zas jednou klidit pokoj nebo probrat svoje oblečení?
• Nemluv se svými kamarádkami jen o něm, jinak se tvé myšlenky nebudou točit, kolem ničeho jiného.
Nezírej neustále na telefon, protože ještě nezavolal. Dej mu trochu času, musí si sám ujasnit, co vlastně cití.

Strašně ráda radím ostatním, i když sama jsem na tom ještě hůř (y) ..

romantic | Tumblr

Když si myslíš že je pryč, ..

> ale teď vážně, opravdu jsem si myslela že je na tom Slovensku, se svým nejlepším kamarádem. myslela jsem že je tam s fotbalem, že proto nebyl ve škole, proto nehrál ve čtvrtek fotbal, proto jsem ho prostě neviděla. ano, já vím myslet ja hovno vědět, a taky si na to raději budu dávat pozor. když, já jsem .. nevím, jak mám dnešek popsat, jsem z toho hrozně zaskočená, rozhozená, moje pocity , to všechno jsem hrozně zmatená.
> když se dneska předemnou objevil, já nevěděla co mám říct. jeho červené tričko, jeho vlasy, oči podíval se na mě, zrovna ve chvíli kdy já jsem byla úplně, v šoku. čuměla jsem na něho, a to doslova. doprdele, co tady dělá? fakt tohle byla jediná věc která mi kolovala v hlavě, spíše věta. otázka, na kterou jsem si vážně neuměla odpovědět. ve chvíli šel za náma se svým kamarádem. dolů k automatům, kde se zastavil a začal bavit s tělocvikářem, ten jeho kamarád si šel koupit něco do automatu, já tam seděla , chvilku s Petruškou ta mě tam ale potom nechala samotnou. vidět ho, alespoň trošičku. nohy, klidně jenom mohy, ano až takle daleko to zašlo. čím víc jsem se snažila být mu dál, tím víc jsem toužila potom chtít ho, chtít ho víc. mít ho. protože chtít ,je úplně něco jiného než mít.
> podíval se, alespoň trošičku ale podíval. jeho kamarád taky. měla jsem neutrální výraz, musím ho mít. sice se na ně dívám ale snažím se být klidná, nepřehánět to, protože stále nevím na čem sem. na obědě , čekala jsem do té doby než příjde , když tam zase vešel, hnedka ty jahody byly o mnohem sladší. ta chvíle, ten pocit, moje oči září, kdykoliv ho vidím. jak se dívá, ale snaží se abych na to nepřišla, což se mu daří, protože většinou mě o jeho pohledech informuje až kamarádka, ach jo. nevím, opravdu nevím co si o tom mám myslet. ráda bych věděla na čem jsem, ráda bych věděla co cití, co si myslí. jenže, mám strach že těch 14 dní ktomu už prostě stačit nebude.
Finch & Fawn

Proč, nemůžu být chytřejší, a ..

> nechci tohle všechno přejít? zapomenout, a prostě mít happyend? ano, já se přiznávám, je to moje chyba. jsem paličatá, naivní kráva. proč, sakra proč si nemůžu uvědomit že mám poslední dny, poslední dny v kolektivu lidí kteří semnou do školy chodí devět let, proč si neužívám ty poslední chvilky, proč nemám radost z toho že mám kamarádky které jsem tak dlouho hledala? dobrá, teď jsem si trošičku příkrášlila, ale potřebovala jsem to slyšet. proč, raději nepřemýšlím nad tím jak to zítra zvládnu? proč se trápím kvůli lásce?
> musím si dokázat říct NE, teď ne. konec, už žádní kluci, žadné trápení. buď namyšlená, nedostupná ať začne bojovat on sakra. utrápím se. já to nezvládnu, už teď brečím. už teď mám depky, a ne není to kvůli přijímačkám, chci to udělat samozřejmě že chci ale .. proč je pro mě teď důležitější to aby si mě všimnul? aby konečně pochopil že jsem tady.
> ráno jsem se doslova, snažila vyhnout Víťovi. i když jsem do něho zamilovaná, tvrdím všem okolo sebe že to není pravda, že chci zapomenout ale , lžu. lžu sama sobě, lžu ostatním ale je to tak lepší, nesmím. musím kašlat na kluky, nepomůžou mi, počkat .. láska , mi pomůže. a sakra už. jsem tak blbá.
heart me

Zítra, se budu snažit ..

> zítra, 18. června je to možná jeden z nejdůležitějších dní které mě teď čekají, vlastně je to ten poslední den, ten okamžik který rozhodne, budu studovat to co miluji nebo to budu muset jít zkusit až za rok? nemám strach, jdu to dělat po druhé, zazpívat, napsat si testy, odrecitovat báseň .. odpovědět na otázky, překonat tu atmosféru, už nejsem tak nervozní jako jsem byla, jen mám strach z jedné věci ..
> že, mi to zase uteče, proteče mi to jako voda mezi prsty, zboří se to jako domeček z karet, to je to jediné čeho se bojím. uvidíme jak to dopadne. risk je zisk, samozřejmě a já se budu snažit být dobrá, alespoň dobrá i když bych chtěla být perfektní, víc než to, chtěla bych být někdo koho si zapamatují, kdo si to vážně zaslouží. hrozně jsem se na tyhle přijímačky připravovala, mnohem víc, a nechci se zklamat, nechci zklamat ostatní.
> už jen ta cesta, Teplice jsou strašně daleko, ty přestupy ta cesta ale já to nějak zvládnu, nesmím být nervozní. prostě jak jsem řekla dopadne to tak jak to dopadne. ve vlaku si pustím do sluchátek své milované songy a budu si ještě opakovat a uvidíme, pokud opravdu zazpívat, mám to možná v kapse. pokud zase pos. pokakám teorii bude to horší:)
> tak, pokud budete tak hodní, tak mi prosím držte palce. dám do toho všechno, uvidíme prostě. budu se taky snažit nemyslet na kluky, na lásku, na problémy co teď mám, vím že se k nim zase vrátím ale jeden den, musím být myšlenkama jen u svého snu.

Kristýnka


Říká se, že milovat znamená ..

16. června 2013 v 19:02 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Myslí kluci hned po seznámení na sex?

> " Chlapi chtějí jen to jedno. " - tohle pořekadlo už jsi určitě někdy slyšela. A je na něm taky něco pravdy - a přesto vždycky existují výjimky. Ostatně každý člověk je individualita, jak ženy, tak muži. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Záleží vždycky na tom jednom konkrétním, kterého by sis pochopitelně měla pořádně prohlédnout, než ho k sobě pustíš blíž. Ušetří ti to zklamání. Stydliví kluci jednají většinou úplně jinak, než takoví, kteří jsou přesvědčení, že můžou mít vlastně každou. Ovšem myšlenka na sex je u všech stejně rychlá.
> " Fakt jsem si myslela, že je do mě Sebastian zamilovaný. Tak jako já do něj. Ale už během prvního rande mě chtěl osahávat po tričkem a v kalhotkách. Bylo to na mě trochu moc rychlé a citila jsem se k tomu dotlačená. Vůbec to nechápal. Teď už o mně nechce ani slyšet a vypráví, že jsem blbá kráva. " DIANA ( 15 )
> Podle průzkumů Světové zdravotnické organizace ( WHO ) myslí kluci a muži na sex každých osm minut. Holky a ženy jen třicetkrát za den. Můžeš tedy celkem jistě vycházet z toho, že ten kluk, který po tobě hází očima, myslí taky zrovna na sex. To ale neznamená, že hned spřádá plány, jak tě dostat. Ani to neznamená, že to někdy bude zkoušet. Znamená to jenom, že kluci a muži jsou naprogramovaní, aby na holky a ženy nahlíželi nejdříve z erotického úhlu pohledu.
> První otázka, kterou si kladě, většinou zní: " Je pro mě sexuálně zajímavá? " O tomhle ale přemýšlí už předtím, než ti podá ruku a řekne svoje jméno. I když je třeba zrovna s nějakou jinou. Nedělá to vědomě. Prostě to tak je.
> Jestli jsi zajímavá, chytrá a prima holka, o tom přemýšlí až později ( ale neboj, jde řadově o pár minut ). Na začátku mu prostě probleskne hlavou, zda jsi pro něj sexuálně zajímavá. To jsou sice první, ale v žádném případě poslední a jediná kritéria.

Myslím si, že i tohle je správné vědět (y) ..

flowers ❤ | via Tumblr

Venku je překrásně, já sedím a zase přemýšlím ..

> nad tím, nad čím bych prostě přemýšlet neměla. proč raději nepřemýšlím nad tím, jak dopadnou přijímačky v úterý? proč, musím přemýšlet nad takovýma pitomostma jako je to, proč jsem pořád sama. a proč mi Honza tak hrozně chybí. proč musím přemýšlet nad Víťou? sakra, proč. proč jsem tak pitomá, proč píšu pořád proč. ach jo, zase to na mě padne. víkend je tak překrásnej, sluníčko ano já si ho samozřejmě užívám ale , ty večery. nejraději bych se profackovala, nesnáším se za tohle. mám okolo sebe pár lidí kteří mě mají vážně rádi, chtějí mě pomoct a já se prostě chovám jako kráva, nic si nedokážu uvědomit, nic mi nedochází. jsem tvrdohlavá, paličatá hrozně.
> zničeho nic se rozpláču, začnu hádat se svojí nejbližší, mám sto chutí vzít tu žiletku a udělat to, znovu ale s myšlenkou že mi to pomůže. ta bolest bude menší, než ta kvůli které brečím. nedokážu si říct, ne teď na něho ani nepomyslíš, ne teď se nepodíváš na jeho ask, na jeho fotku. je to mnohem těžší než jsem si myslela, nikdy jsem se neodmilovala, ty city .. pořád to bylo ve mě, teď se akorát z dvojnásobilo. je to mnohem silnější, je to . jednoduše, to bolí.
> nejkrásnější pocit je pocit zamilovanosti? a to vážně? ne. a víte, že pocit být neštastně zamilovaná je ještě krásnější? ne, to nevíte. možná to jednou zažijete, možná. už mě to vyčerpavá, jsem už bez sil. milovat někoho, kdo ti to neoplací, to prostě. nejeví ZÁJEM. to, že si semnou Víťa píše, teda psal musím brát jako to, že semnou prostě trávil čas, ale z lásky to stoprocentně nebylo. je to těžké, jenom když se na mě podívá, ten pocit když si začnete dělat naděje ale potom? zboří se to jako domeček z karet. a vypořádat se se svými city? to je ještě těžší. teď je ale otázkou, jakou pozici zaujímáte. nemá nikoho, Honza alespoň, ale někdo se mu líbí a prostě, do té doby než si začne něco s nějakou holkou, a tou holkou nebudu já budu si samozřejmě naděje dělat pořád. Víťa, je zamilovaný, a já vím že to nejsem já ale stejně .. dokud sní nebude oficiálně budu se pořád snažit. Lituju je, lituju ty kluky do kterých jsem byla zamilovaná. Každá, každičká holka se snaží, když se zamiluje, dělá všechno proto aby udělala dojem, aby si jí princ jejího srdce všimnul.
> poslední dva týdny, poslední dva týdny na škole. poslední dva týdny v jeho blízkosti, ne nechci brečet. dneska ne. miluju kluka , který ale o mě nejspíš nejeví žádný zájem. a .. ale, co když jeví? co když, se mu třeba vážně líbím. ta nevyhodá, sakra ta moje nevýhoda. já jsem prostě, ta která se nedokáže upřímě zeptat, na jeho názor. city a vůbec všechno. kašlu na to, trápit se kvůli klukovi? trápit se kvůli lásce? jsem pitomá? ano. snažila jsem se už dlouho, i přesto že jsem věděla že nemám šance. vzdávám to. nechám tomu volný průběh, ať příjde on. pokud mě teda vážně tak strašně moc chce.
-
> chci být jenom štastná. alespoň trošičku. je to špatné? je to snad hřích? ach jo :3 . chybama se člověk učí, ano já vím. ale já těch chyb udělala už tolik, a pořád nejsem chytrá, ani trošičku. už mě to nebaví, nebaví mě se snažit. nejraději bych si vzala tepláky a tílko, a prostě šla nenamalovaná v drdolu do školy a prostě to neřešila tak moc jako to řeším teď. neřešila bych svojí postavu, jak vypadají moje vlasy. nenervovala se, že se mi řasenka obtiskuje na horní víčka, nebyla bych taková jako jsem teď. jsem zvyklá na přítomnost kluků, a proto mě to totálně vydeptává, ten pocit být PERFEKTNÍ.
> mám zase konečky, po delší době. dopoledne jsem si tam napatlala světlou béžovou, nejde to v té zrzavé vidět ale je to tam , a teď večer jsem si tam napatlala zase červenou. na sluníčku to vypadá brutálně dokonale, ha. příští týden dostanu od tetičky úplně novou žehličku♥ tak budou moje vlásky každý den ještě krásnější, ne nejsem namyšlená ale mám tohle nařízené, být taková.
> zítra do školy. nebude tam. možná potkám akorát tak Víťu, a to vlastně ani nechci. stejně se těším na ní, na mojí drahou, ve škole a po škole. potřebuju podporu, ona dává nejúžasnější:)
> teď si udělám kafe, vezmu si jahody, skočím na postel s noťasem a pustím si akustický album od Justyho. krásný večer.

Kristýnka


Eenie Meenie, a cesta do Lidic , yeah Kristýnka je doma

15. června 2013 v 20:05 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Podle čeho poznám, že je do mě zamilovaný?

> Když se do tebe nějaký kluk zamiluje, rozhodně není naprosto v klidu, pokud jde o ' záležitosti lásky' . Stejně jako ty to nechce pokazit a taky ze sebe nechce udělat blbce. Proto je to často tak složité, než se konečně najdete.
> ' Pokaždý, když se zamiluju, dostanu strach. Z toho, že té holce nebudu dost dobrý, že selžu při sexu, ale taky že si mě bude nárokovat jen pro sebe. Mám strach, že mi bude vyprávět o svém ex - o tom fakt nechci nic slyšet. Ale taky mám strach, že se mi bude tam moc líbit, že už bez ní nebudu moct být. ' LUKÁŠ ( 16 )
> To, co popisuje Lukáš, platí pro spoustu kluků. Jejich obavy jsou jiné než ty holčičí, ale minimálně jich je stejně hodně. Pochybují o sobě a mají bušení srdce - někteří kluci na to trpí dokonce víc než holky. Ale když už se do tebe nějaký zamiluje, spolheni se, že se bude moct přetrhnout, aby tě získal. Bude se s tebou chtít sejít, bude s tebou chtít courat po městě, a dokonce s tebou půjde i do obchodu s oblečením, do kina na romantický slaďák nebo na koncert, který by ho normálně moc nezajímal. Zkrátka když dělají věci, které do té doby nepatřily mezi jeho oblíbené aktivity, je do tebe zamilovaný.

Obávám se toho, že Honzík do mě vážně zamilovaný nejspíš nebude (y) ..

omg josh xD | via Tumblr

Lidice, a namyšlenost vládne ..

- Celostatní přehlídka dětských pěveckých sborů ' SVĚTLO ZA LIDICE 2013 ' VII. ročník
> v Památníku Lidice , 15.června 2013
- Uměleckou záštitu převzala Monika Absolonová
- Osobní záštitu převzal místopředseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka

> Jak bych Vám jednoduše popsala o co se jedná, no víte co, opíšu to z té knížečky kterou nám dali, myslím si že je to tak nejlepší, tak se pěkně usaďte, a čtěte.
- Milé děti. Každý rok se koná touto dobou v Lidích pietní akce u příležitosti jejich vyhlazení v roce 1942. Vítám vás všechny, kteří jste přijali naše pozvání učástnit se sedmého ročníku nesoutežní přehlídky dětskách převeckých sborů ' Světlo za Lidice ' , která se již stala součástí pietní vzpomínky. Již název této přehlídky připomíná, že chceme Lidice a vše, co se zde stalo, připomenout, přiblížit nejen vám dětem, ale i mnoha dospělým. Díky této dnešní události Lidice zažijí opět něco neskutečného. Místo, které bylo v červenu 1942 svědkem velké tradedie, utrpení a slz, bude zalito světlem, které přináši více jak 500 dětí ze čtrnácti krajů České republiky. Svým zpěvem vždy otevřete srdce všech přítomných posluchačů. Ohlas účinkujících sborů a jejich sbormistrů, ale i posluchačů je vždy velmi přiznivý. Mnoho dětí, hlavně ze vzdálených míst, zde bylo poprvé, ale podle jejich reakcí určitě ne naposledy. Mnoho z nich bylo upřímně dojato při návštěvě sousoší lidických dětí, ale i celého pietního území. Teprve zde si uvědomily tíhu všeho, k čemu zde došlo. Mohly stát na místěch, kde byla původní obec, kde děti chodily do školy, hrály si a nyní je zde jen pláň. > Myslím si, že to tak jednoduše stačí k tomu abych Vám popsala, to co bylo cílem celého našeho zájezdu, zazpívat si pro děti , poctít pámatku, hrozně mě to dojalo. Bylo to něco překrásného. Zažítek, vzpomínka na to nikdy nezapomenu. A doufám že jsem v Lidích nebyla naposledy, protože je to něco, něco co nejde popsat.
> Už jenom to, vidět místopředsedu senátu parlamentu ČR, pana Sobotku , vidět a zazpívat si, především zazpívat s úžasnou Monikou Absolonovou, slyšet výbornou sopranistku Pavlínu Sénic, to teprve byl zážitek pro mě, hostovala ve Státní opeře v Praze? A je absolventkou Hudební fakulty AMU v Praze? Pokud to v úterý zvládnu, budu studovat operu, budu třeba jednou tak výborná jako ona. Budu vystupovat jak v České Republice tak i v zahraničí, sakra ano byl to zažítek. Samozřejmě, to co si odnáším, a na co nezapomenu nikdy, a co mi udělalo největší radost, byl pan prezident, Milošek Zeman. Popravdě? Je mnohem krásnější než na fotkách, v televizi, je fakt neuvěřitelnej. Ach jo, musela jsem se mát. Vypadalo to jako kdyby spal, pil vodu ale my dobře víme že to sice jako voda vypadalo, ale nebyla to voda. No ták, vždycky jsem si myslela že to dělá schválně. Ale on, fakt vážně musel včera pít, musel. Né, bylo to hezké. Dojemné, je to vážně zážitek. Tolik sborů, krásná vzpomínka, ten pocit když se zpívá státní hymna, VY jí zpívat a všichni stojí a , nádhera. Brečela jsem, prostě ano. A taky ten pocit, když si najdete kamarádky ..
selena gomez | Tumblr

Ta trocha ironie (y) ..

> nepopisovala bych to, raději bych se na večer nenervovala. co to bylo? takové primadonky, snad ani jeden sbor nebyl s prominutím v pohodě, kromě nás , né neříkám to jen proto, protože tam chodím ale prostě kdyby jste to viděli, kdyby jste, agrh. tohle bylo tak, to mě tak naštvalo. myslela jsem že si tam najdeme kamarádky, že si budeme rozumět, ale když jsem se tak rozhlížela, bylo to úplně jinak, bylo to hnusné. ale počkat, kluci? ti byli miloučcí, vtipní, hrozně jsem se tam snima nasmála, jo, to byla jedna z pozitivnějších věcí, ten pocit nebýt tak sama, ano. ano.
> ve čtvrt na čtyři už nás začínalo být před zuškou docela dost, začali jsme zlobit, přijel Ivo, pak Viktorka, nakonec Jůlinka, dozvěděla jsem se že Dan nejde, byli jsme naštvaní, ale nadruhou stranu to bylo lepší. všechno to bylo tak rychlé, než bych to vypsala. to nastupovaní do autobusu, né prostě . jedeme na jednu noc, ale máme toho jako kdybychom jeli na týden. ta cesta, smích, sladkosti, vyřvávaní, poslouchání. cesta utekla hrozně rychle, 2 hodiny a půl. byli jsme v Kladně, kde jsme se šli ' ubytovat' na jednu školu, pak jsme se rychle převlékli a v našich tričkách jeli na večeři, byla docela dobrá. a tam to začalo, ty krávy, agrh. ale zase i ti kluci, prostě co se budu nervovat. naše hlášky, prostě jsme začali, ano my jsme si vlastně začali sami, prostě jsme je štvali, nejspíš. ale když oni se tak na nás koukali, závistivě haha. pak jsme jeli si zazpívat hymnu. čtyři sbory si zazpívali hymnu. pak jsme jeli rychle domů, že prý jedeme spát. haha, učitel si moc věřil. byli jsme ve škole asi něco kolem půl deváte, tak jsme si ustlali, šli se umýt. bylo asi deset hodin, a že jdeme už spát. vstáváme ve třičtvrtě na šest, ach jo. stejně jsme šli spát až o hodinu později, štvala jsem holky, přišel učitel a začala diskuze, o tom abych se nepodceňovala. bylo to ale hezké. pak jsme si ještě povídali. pak jsem šňupala vůňi spacáku který měla Jůlinka od jejího bratránka, který mě mimochodem chtěl ojet, ale to nevadí jako. to jsem odbočila. v jedenáct učitel zasnul, snažila jsem se usnout ale nešlo to, holky si tam začali vyprávět strašidelné historky a já fakt nemohla. usnula jsem potom někdy až ve 2 hodiny, ejdiné co si z noci pamatuju bylo to, jak holky učitel napomínal. a Viktorka si myslela že brečím, ne nebrečela jsem , měla jsem jen ucpaný nos, a byla jsem líná se vysmrkat. pak bylo ráno, to rychle balení. umýt se, potom se namalovat, jenže nebylo zrcadlo. jediná já jsem měla zrcátko, takže se tam prostřídala všechna děvčata. pak naskládat se do autobusu, a jedeme. snídaňě, byla docela dobrá. lupínky já ráda. pak tam přišla ta skupina, jedna holka na mě furt čuměla, já vím že mám styl, prostě musíš sledovat modní trendy a nepřijít v teplákách. pak cesta do Lidic na zkoušku. převlékla jsem se, a zase jsme poslouchali a papali a prostě, jo klasika. kraviny. zkouška s Monikou, a prostě to byl zažítek. pak se jdeme převléct a co neslyšíme? naše HLÁŠKY! naše. piča. to nás naštvalo jako, a co dál? vystoupení, docela se nám to povedlo. bylo krásně. sice žádný krásný kluk ale bylo krásně, to je nejdůležitější. alespoň sjem se trošičku opálila. pak se jelo domů. nevím jak vám to všechno popsat. Zeman byl nejlepší stejně. a prostě, zažítek. cesta domů byla ještě lepší, všechno jsme snědli, dojedli a prostě, ta kombinace, kafe, brambůrky, čokoláda, medvídci prostě, mám žaludeční potíže. vystříkala jsem si voňavku, všude se váleli moje šminky, moje hadry, jo jela jsem jak na týden. mávaní, řidič nám řekl že jsme opičky, haha:* pak jsem šla domů když jsme přijeli k zušce. ha, konec pohádky.
> černé legínky, sandálky, růžová děrovaná košilka, džínová kytičkovaná bundička, culík, brýle, kabelka, spacák, karimatka, koncertní oblečení v obalu, klíče v ruce - tramtadadá, Kristýnka je doma.

Kristýnka