9.B , nejkrásnější okamžiky v mém pubertálním životě.

29. června 2013 v 19:24 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Žákyně splnila devět let, povinné školní docházky.

• Včera, 29.června žákyně ZŠ Jih v Mariánských Lázních v ulici Komenského 459 , Kristýnka splnila 9 let povinné školní docházky a zakončila tak své studium na základní škole.
- Myslím si, že si asi dokážete představit jak mi je. Jak strašně moc mi to bude chybět, nedokážu si představit že po prázdninách se probudím a půjdu do jiné školy, půjdu jinam. Půjdu okolo té své staré a bude mi smutno, po tom všem. Bude mi to hrozně moc chybět. Doufám že s kamarádama se budu vídat stále, a taky se do té školy určitě zajdu podívat ale, nedokážu si to představit. Budou mi chybět ty přestávky, a to procházení po chodbách. Ta sranda. Dokonce i ty schody kterých bylo nespočetně. Bude mi chybět naše třída úplně nahoře, už teď se mi potom hrozně stýská, už teď bych se nejraději zvedla a šla tam znovu, sedla si do třídy, a čekala až zazvoní a vejde učitel na přírodopis do třídy.
- 9.B , neuvěřitelné že už mám devět let zasebou, když mi tatínek po prohlédnutí mého vysvědčení řekl " ještě nedávno, jsem měl v ruce tvé vysvědčení z první třídy, a teď mám ruce tvé poslední vysvědčení na základní škole " . Sama tomu nedokážu uvěřit, že už je vážně konec. Že je všechno moje trápení , a nejkrásnější okamžiky pryč. Že ta třída která mi pomohla všechno to překonat už není. Ten pocit že se rozpadáme, každý jdeme někam jinam, nejraději bych byla kdybychom spolu byli, nejraději bych vrátila čas, zase aspoň do 8.třídy a všechno to prožívala znovu. Nedokážu se smířit stím že je konec, mám strach z nového začátku, z pocitu být dál.

Vzpomínky zůstanou, vzpomínky budou napořád v mém srdci.

• Neudržela jsem se, a už jsem se na zastávce když jsem čekala naposledy na svojí drahou rozplakala. Snažila jsem se smát, myslet jenom na jedno, že alespoň v našem ohledu to nekončí. Že se sní budu nadále vídat, že si budeme pořád psát, ale i tak jsem brečela, nebude to jako dřív.
- Když jsme se tam objímali, když jsme se fotily , bylo to šílený. Vidět všechny ty holky, s rozmazanýma řasenkama, v šatech a v botách na podpatku, stejně jsem si říkala že bych vážně nejraději šla v těch teplákách a nenamalovaná. Bylo to šílený, když na to pomyslím, mám husí kůži, mráz mi běhá po zádech. Jak se všichni loučí. Během roku to tam nesnáší ale nakonci nechtějí odejít a vervomocí se snaží zůstat, nechce se jim domů.
- Když jsem se objala s holkama, se kterýma jsem se dřív sice bavila, ale nečekala jsem že se někdy semnou takle rozloučí, začalo mi být ještě hůř. Když mi Ája řekla nebreč, a šla mě obejmout, když mě vyfotila, když mě ještě před školou přes plot objala, když mi večer napsala jestli snima nechci jet dřív na rozlučku, jenom jsem si říkala bude dobře. Když mě objala i Bára, když se semnou vyfotila, když mi Kuba řekl abych nebrečela. Když se loučil a říkal že se uvidíme na rozlučce. Když, ach jo neměla bych na to myslet že? Ale to nejde, tak krásný vztah se nám vytvořil za těch pár let, nebyla jsem snima úplně 9 let, a nejsem jediná ale prostě - ty 3 roky stačily na to, aby se z nás stala parta přátel, aby se z nás stalo něco víc než jen rodina, než jen bratři a sestry.
- Budou mi strašně moc chybět. Byla to ta nejlepší třída. Kristýnko, nebreč. Ach jo, když mi včera několik lidí napsalo, že mají předemou obdiv, a dávají předemnou symbolicky klobouk dolů, hrnulo se mi do očí opravdu nespočetně slz. Proč? Jenom ta myšlenka, že mi všichni nadávají a já jsem v pohodě. Ano, včera jsem byla v pohodě. Vydržela jsem to 9 let, ale to není o tom že jsem to musela vydržet, já jsem to chtěla vydržet, já jsem nechtěla aby to držení skončilo. Proč mi všichni tak závidí? Proč? Nemají co. Ano, všichni mi nadávali, nadávají mi pořád ale , už to není jako dřív. To , co jsem si prožila před, těma 4 rokama, byl fakt hnus, když tě prostě někdo odsuzuje kvůli tomu že nejsi zrovna ten nejkrásnější člověk na světě, že máš křivé zuby, že máš velkou rodinu kteru miluješ, že nemáš peníze na UTRÁCENÍ! , že nemáš značkové hadry, že se stydíš a něco neumíš. Když jsem se včera objala s pár holkama, které byli toho dřívějšího utrpení také součastí, zabolelo to. S pár lidma jsem se dokázala zase začít bavit, s některýma to ale už nešlo, a nikdy nepůjde. Když jsem přestoupila všechno se to změnilo. Hádky. Sranda. Posmívaní. Všechno k tomu patří. Ale tady to už bylo lepší, o hodně. Tady jsem měla kamarádky, tady jsem se začala den co den těšit čím dál tím víc do školy. přestala jsem se tolik stydět, začala nosit to co se líbí mě, prosazovala si svoje a neřešila ostatní. Zamilovala se. Poznala že i z tvého největšího nepřítele se může stát přítel. Jsem jim vděčná za ty poslední roky, měsíce, týdny, dny hodiny a za poslední minuty. Hrozně jsem brečela, teda spíš až doma. Ale ve škole, jsem chtěla být silná, bohužel jsem nebyla. Nějak mě to, dojímá. Ach jo. Zvládla jsem snima dá se říct jenom tu poslední část, ale zvládla jsem to v té škole 9 let, od šikany až po neštastnou lásku a pravé přátelství. Poznala sjem na té škole nejlepší kamarádku, nejlepší kamarádky. Zamilovala se. Naučila se. Bude mi to chybět. Protože jsem je prostě měla hrozně ráda, a mám.

A jak to dopadlo s princem?

• Asi, se určitě alespoň někdo z Vás ptá, a čeká na to až se vyjádřím jak jsem to zvládla v ohledu Honzíka že ano? Abych Vám pravdu řekla, nejraději bych o tom už nepsala, a začala tu fázi kdy prostě musím zapomenout ale nějak to nejde, mám takovou chuť mu všechno napsat. Nemohla jsem.
- Nezvládala jsem ten pocit, že ho vidím naposledy. Stěhuje se. A už na tuhle školu nebude chodit, takže ta myšlenka že až se tam půjdu podívat a on tam bude, je nereálná. Když jsem viděla jeho oči, jak si mě prohlíží. Když jsem viděla jak se na mě dívá, jak brečím a objímám se s holkama, jak se fotíme. Snažila jsem se, alespoň trošičku se uklidnit. Ale když jsem viděla jak si mě prohlíží i jeho nejlepší kamarád, jeho parta, sakra něco nebylo v pořádku.
- Když jsem šla nahoru, šla jsem tam už s myšlenkou, a s prosbou k sobě, neotáčet se ale porušila jsem to. Viděla jsem se na mě dívá, v hlavě jsem měla tolik otázek, ale i prosbu aby přišel. Díval se na mě, všichni se dívali , a uvnitř mě něco křičelo jeho jméno, měla jsem knedlík v krku, kámen na srdci, nedokázala jsem se pohnout, poslední pohled a on zašel do třídy. Šíleně jsem se rozbrečela a rozběhla se k Petrušce, šíleně jsem jí objala, dlouze a se slzama v očích jsem jí prosila ať mě neopouští.
- Nemyslet na něj, to byla ta nejtěžší věc. Být v pořádku, až řeknou jeho jméno v rozhlase, až pan ředitel oznámí kdo všechno získal ředitelskou pochvalu. Být v pořádku, z toho jak se na mě opravdu už naposledy dívá, Když šli pořád za náma, když on šel zamnou. Když , ho postrkovali. Ten pocit, ta prosba aby vážně šel zamnou. Postrkovali ho, vážně ho postrkovali ale on nešel, bál se? Asi. Neměla bych nad tím tolik přemýšlet, měla bych se přestat trápit, a říct si že příjdou lepší ale to nedokážu. Naposledy ho vidět. Pak se naposledy obejmout, utřít slzy a jít s nejlepšíma kamarádkama pryč. A taky to jsem udělala. A jsem na sebe samozřejmě pyšná, všechno to skončilo krásně, akorát princ a princezna spolu nemůžou být, proč? to se nikdy ani on ani ona nedozví.

Je čas, dát mu pápá.

I'm tired, but so tired

Hrozně blbá sranda, když se do mě najednou zamilovává jeden kluk za druhým.

• Proč? Sakra, proč jsem pro ostatní kluky, tak - zajímavá? roztomilá? proč pro ostatní kluky nejsem ošklivá? Trápí mě jenom jedno, proč né on. Kdybych věděla jaké holky se mu líbí, kdybych věděla jaká být abych na něho udělala dojem. Moje drahá mi zakazovala se srovnávat s jeho dřívějšíma holkama, protože jsem hezčí než ony, jsem jiná a to je to nejhorší, po celou dobu jsem se brala jako nezajímavou a teď? Nedokážu ani jednomu klukovi uvěřit že mě má vážně rád, že se mu líbím, že by semnou chtěl být.
- Ask, je to anonymní sociální síť , když Vám tam někdo vyzná lásku, Vy to nedokážete brát hned vážně. Musíte se nad tím smát, a nebo nad slovama které Vám tam někdo píše jenom mlčíte a zíráte na to. Když mi tam v pondělí někdo vyznal lásku, byla jsem v šoku, ale smála jsem se tomu, nemohla jsem to brát vážně. Ten dotyčný mi stejně němohl nic říct, nebyl odtud, a neměl na to. Pak jsem si sním v úterý psala, přes email ale psala, když mi vypsal těch několik důvodů proč se do mě zamiloval, když mi řekl že jsem úžasná , bylo to tak hezký číst si to víte? Ale pak jsem chtěla vědět jeho jméno, potřebovala jsem konečně vědět kdo to je. Email byl až moc anonymní, i on to sám řekl a potom co mi oznámil jak se jmenuje, byl to kamarád, kluk se kterým jsem si snad psala jenom týden.
- A o včerejším dnu ani nemluvím, myslím si že když si přečtete můj Ask , nad hodně věcma budete kroutit hlavou - http://ask.fm/kristynkahlavnickova . Nedokážu tomu všemu uvěřit. S tím klukem, který napsal že se mu hrozně líbím a že by chtěl abych chodila na jeho školu, a bla bla jsem si psala včera, i dneska. A on, je do mě nejspíš šíleně zamilovanej ale spousta mých kamarádek i já, si prostě myslíme že je to fejk, a já si stejně pořád myslím že si ze mě někdo dělá docela dost blbou srandu. Sakra, co když mě ale ten kluk vážně chce, co když se mu vážně líbím, co když co když co když ach jo, už na to nemám. Každou chvíli. Není to nějak podezřele divné?
- Včera mi můj spolužák Patrik napsal, že se semnou zapomněl rozloučit teda spíš nestihl a že ho to mrzí, že jsem prý milá, hodná holka se kterou se dá normálně bavit, což mě neskutečně potěšilo ale brala jsem to jako srandu. Ale potom když začal, že mám z holek nejlepší vzdělávací schopnost, že nejsem vůbec ošklivá, že mám hezký nohy, a dobrou postavu a že bych se neměla podceňovat. Co to sakra je? Co se to stalo. Zvládnu to vůbec na rozlučce? Abych se tam s někým ještě nevyspala , ach.

Musím dát svému srdci pauzu.


Kristýnka

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A. A. | Web | 30. června 2013 v 19:34 | Reagovat

omlouvám se,moc,moc,moc!!
strašně ráda bych si tenhle článek přečetla, ale nechci tu trapčit s krátkýma komentářema, protože za chvilku běží v televizy film. snad se k dlouhému komentáři dostanu zítra:). moc se omlouvám, zítra:)

2 Kelsi & Deni - SB Kelsi & Deni - SB | Web | 1. července 2013 v 12:00 | Reagovat

Ahoj, na blogu máme vyhodnocení kontroly affiliates :) http://czechsource-onedirection.blog.cz/1306/vyhodnoceni-kontroly-affiliates

3 bebs. bebs. | Web | 1. července 2013 v 15:35 | Reagovat

sama neverím, že ja som si presne toto isté prežila pred rokom. už je to celých dvanásť mesiacov, ale ja sa stále cítim, akoby to bolo iba včera. akoby som iba včera stále pred zrkadlom a dokončovala posledné úpravy, akoby som iba včera išla posledný krát po tom istom chodníčku, po ktorom som chodila deväť rokov, akoby som iba včera posledný krát vošla do budovy základnej školy.
deväť rokov zbehlo rýchlo, rýchlejšie než som chcela. ale teraz je tu niečo lepšie, krajšie.
do strednej sa zamiluješ, ver mi. práve tam sa začínajú poriadne spomienky, poriadna sranda.
pretože na strednej sú ľudia, ktorý majú rovnaké záujmy a bavia ich rovnaké veci ako teba, takže si budete len a len rozumieť.
držím palce :))

4 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. července 2013 v 22:40 | Reagovat

Ach, příští rok mě to čeká taky. Budu brečet.
Nedokážu ti říct, proč jsi pro ně zajímavá. Ale víš co? Buď ráda. Potvrzuje to to, co ti tak dlouho říkám - že vůbec nejsi ošklivá a v mnoha ohledech dokonce ideálem. Mým teda rozhodně..
Tvůj ask projíždím často. Možná až moc často. Je teda opravdu zvláštní, co ti tam píšou.. ale víš co? Užívej si to. Protože je tady pořád ta ta šance, že to není namyšlená pipina, ale normální kluk.
Napíšeš mi, prosím, mail? Protože podle mého píšu na jinej.. nebo já nevím. :D Přišly ti ty maily? :)
Drž se. :)

5 Kix Kix | Web | 5. července 2013 v 11:23 | Reagovat

Celých 8 rokov všetci hovoria, ako veľmi školu nenávidia, ako chcú utiecť, vypadnúť od všetkých povinností, úloh a učiteľov.. Ale potom príde 9 ročník a koniec roka.. Plač, objatia, slzy.. Až vtedy si človek uvedomí, že v tej škole s tými ľuďmi bolo naozaj krásne :) Mňa to ešte len čaká, ale keď vidím a čítam, čo všetci píšu, viem, že aj pre mňa to bude ťažké :) Ale príde opäť september a s ním aj nová škola. Noví ľudia, medzi ktorými iste zapadneš a nájdeš si nových kamošov :) Ale to neznamená, že s tými  starými nezostaneš v kontakte :) Určite sa neboj :) Všetko staré raz musí skončiť a prísť niečo nové :)
Normálne ma dojala veta: "ještě nedávno, jsem měl v ruce tvé vysvědčení z první třídy, a teď mám ruce tvé poslední vysvědčení na základní škole" :3

A ten tvoj princ.. Áno, presne som čakala, kedy napíšeš niečo o ňom. Je mi hrozne ľúto, že ho už asi neuvidíš, keď sa sťahuje :/ Je smola, že si mu už nemohla povedať do očí, čo k nemu cítiš :/ Ale uvidíš, raz príde nový princ, ktorého budeš ľúbiť rovnako (možno viac) ako tohto :) Hlavu hore, si krásna a milá, máš určite veľa možností :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama