Zítra, to všechno skončí. Zůstaň silná Kristýnko.

27. června 2013 v 18:42 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Jak se mám chovat, když se do mě zamiluje kluk, o kterého vůbec nemám zájem?

> Je to tak hezké, když o tebe někdo usiluje, ale stejně tak to může jít pěkně na nervy. Především pokud po tobě touží ten nepravý. Těžké je, když si takový kluk sám nevšimne, že nemáš zájem, a pořád se tě pokouší sbalit. Pak je nutné, abys mu to vysvětlila.
> " Jeden kluk ve škole se do mě zakoukal. Pořád chce, abych se vozila na jeho kole, dává mi cédéčka a na jedné párty se mě zeptal, jestli s ním nechci chodit. Je mu už 16 a vypadá docela dobře. Ale já s ním chodit nechci, protože se mi mnohem víc líbí jiný. Jak mu to mám říct? " ADRIANA ( 14 )
> Využij nejvhodnější příležitosti, když s tím klukem zůstaneš o samotě, a řekni mu uřpímně, ale s citem, že je ti sice sympatický, ale že si s ním nechceš nic začít. Přitom si představ, jak by bylo tobě, kdyby ti něco takového řekl kluk, o kterého hrozně moc stojíš. Je to vždycky přímý zásah do srdce, a proto je důležité, abys nejednala arogantně a uštěpačně a příliš nezranila jeho sebevědomí.
> V každém případě je lepší vyložit karty na stůl než to protahovat a něco předstírat. Má právo na to, aby ses vůči němu zachovala fér.
> Pokud ti ale připadá příliš těžké říct mu pravdu, je dovolená malá lež z milosti, která ovšem musí být naprosto neodhalitelná. Když totiž zjistí, žes mu kecala, ublíží mu to o to víc. V případě pochybností je uřpímnost vždycky lepší.

Stejně bych se nejraději sebrala a šla mu říct že ho miluju.

lol | via Facebook

Možná, kdybych nebyla tak šíleně zamilovaná tak by mě ten odchod ze základky tak neničil.

> dobře. moc dobře vím, že i kdybych nebyla šíleně zamilovaná , plakala bych. kvůli pocitu že všechno končí. že opouštím kamarády, že opouštím místo kde jsem dá se říct vyrostla. místo kde jsem se zamilovala, poznala spoustu kamarádů, pravých i těch falešných, poznala co je to pomlouvaní, nenávist. poznala ten pocit, když se o tebe všichni zajímají) když tě pomlouvají. hlavně jsem tady našla nejlepší kamarádku, v posledním roce ale našla. drahouška mého nejkrásnějšího, ano to ona mi bude nejvíc chybět. budou mi chybět i kluci, budou mi chybět ty chodby, ty schody. to zvoňění. učitelé. moje místo kde jsem seděla, prostě ne nedokážu si představit že je konec.
> poslouchám tady Demi, a brečím. všechno mě rozpláče. ta myšlenka že zítra naposledy. že dneska to byl vlastně poslední den co jsem sním mohla něco zažít, co jsem ho mohla potkat více přestávek na chodbě, kdy jsem ho mohla vidět před školou, ano pravda možná ho uvidím ještě zítra ale moc tomu nevěřím, bude tam tolik lidí, tak hrozně moc. tolik dětí, cirkus bude. a stejně budu uplakaná, tak na co bych se mu ukazovala že jo. nemá to cenu, neměla bych se trápit. měla bych spíše myslet na to, jestli mám překonat svůj strach a říct mu to, nebo jestli se mám na to vykašlat, nebo sakra co mám dělat. vím že to zítra nedám. vím že se tam zhroutím. beru si samozřejmě spoustu kapesníčku ale, nedám to. nejraději bych šla v teplákách a nenamalovaná. byla by to ta nejlepší volba.
> dobře, dobře. utřu si slzy. budu pozitivní. budu ráda že zůstávám tady, že budu moct být se svojí princeznou ještě pořád ale , ano ano k tomu co se bude dít po prázdninách se ještě dostaneme já jen teď, to nedávám fakt ne.
Inés' Thoughts | via Tumblr

Ten pocit, když se otočím a vidím jak se na mě dívá.

> Ano, měla bych být statečná. Nemyslet na něho. Nemyslet na jeho krásný úsměv. Nekoukat na jeho fb, nekoukat na jeho fotky. Nepředstavovat si jak to zítra nezvládnu, jak se nedokážu rozloučit.
> Ten pocit, když ho vidím sedět ve tříde jak hraje na mobilu, ale zrovna se podívá - v ten okamžik když jsem tam já a stojím tam s kabelama v ruce a přemýšlím kamže je mám odnést, protože jsem to z jeho pohledu dokázala zapomenout. Když jdu po chodbě během hodiny a zpívám si heart attack od Demi a jeho třída má otevřené dveře a on mě slyší, a pak se jenom usměje. studem bych se propadla, ale vím že tímhle na něho můžu i udělat dojem, dobře jsem hrozně naivní. je pořád zalezlej, pořád něco dělá na tom mobilu, možná kdyby vylezl ven a - pokud zítra nevyleze, vážně mě naštve.
> potom před školou. stojí v hloučku jeho kamarádů, a pořád hraje na tom mobilu. nezlobím se na něj, představuju si že kouká na moje fotky samozřejmě. ach jo, jak se díval. víte, on se prostě díval. několikrát, když jsem se otočila střetla jsem ho. nedokážu už ani být nervozní, hrozně se na něho poslední dny dívám, hrozně si ho chci užít. potom šel kousek za náma, držela jsem se zrovna s Viktorkou za ruku a s Jůlinkou, a jak se díval. víte, jak jinak jsem mohla dát najevo že to tak chci i sním? otočila jsem se, a prohrabovala si vlasy. sklopil hlavu ale koukal. několikrát. pořád jsem se otáčela a on nikdy nepřestal dívat nikam, ach jo.
> jenom jedno si přeju, aby se zítra stalo něco vyjímečného nebo to vážně nezvládnu. nezvládnu to. všechno to ukončit. a pokud se zítra nic nestane, budu an to kašlat a napíšu mu.

Kristýnka ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terri** Terri** | Web | 28. června 2013 v 10:53 | Reagovat

Doufám, že ať už to vypadá sebehůře, tak jsi to zvládla.. :) xx ;-)

2 bebs. bebs. | Web | 28. června 2013 v 16:34 | Reagovat

úžasný článok a úžasné obrázky :D

3 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. července 2013 v 22:45 | Reagovat

Zvládneš to. Vlastně, už jsi to (ne)zvládla.. zvládla jsi to. Po tom chatu si sice nejsem dvakrát jistá a žere mě to. A teď koukám, dailyhoran je opět naživu. Po čtení archívu docela změna... po čtení starých článků a starých komentářů na mém starém blogu, ach.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama