Červenec 2013

Ano, už skoro týden

5. července 2013 v 12:47 | ~ kristýnka. |  ~ diary.

Kristýnka, se jen tentokrát rozhodla že bude trošičku méně komunikativní.

• Můj poslední článek? V sobotu, 29.června , kolem 19 hodiny. Dřív bych se styděla, a vyčítala si to , ano ale teď ? Popravdě, to psaní a celkově blog mi chybí ale postupem času je to menší a menší trápení v ohledu netového světa - blogového spíše.
- Moje "depky" jsou každým dnem menší a menší, buď mi zlepší náladu moje princezna a nebo si pustím R5 , do kterých mě tak trošičku namočila moje druhá kamarádka a hned je mi líp, snažím se nepřemýšlet nad tím co se stalo, přece jen to bude už zítra týden, týden co jsem doma, spíše co jsme doma a máme takový ten začátek prázdnin už za sebou, sice se počasí dnem co dnem mění ale užíváme si ne?
- Zrovna jsem se podívala z okna a zapřemýšlela nad tím, jak jen dokázat Vám a sobě že jsem se přes to všechno dokázala přenést rychleji než si kdokoliv z nás myslel, ale já si myslím že už jsem na tom líp než předtím. A když brečím, tak to už jenom po pocitu že jsem sama a osaměla, že bych chtěla mít taky ten pocit když mě někdo drží za ruku, když mi něko říká " Kristýnko, miluju tě " ale upřímným chlapeckým hlase, když citím jeho vůňi na svém těle, když chci prostě jen aby mě měl někdo rád, sakra.
- Přesně před týdnem, jsem si prostě najela na Honzovo profil na Asku, a přemýšlela, mám mu napsat anonymně? nebo nechat svůj podpis? Ale, rozhodla jsem se pro první variantu, napíšu mu anonymně, ale tak či tak z něho dostanu kdo se mu líbí, s myšlenkou že se mu samozřejmě budu líbit já, co si budeme nalhávat - já, ta zrzavá princeznička, s rovnátkama, vážící už 47 kg , se svým stylem a červeným ombréčkem.
- A tak jsem chvilku přemýšlela u písničky od zlatých R5 , Here Comes Forever nad tím co bych mu nejraději napsala. Zavřela jsem oči a představila si ho jak vypadal minulý den, jeho krásné hnědé čokoládové oči, blonďaté vlásky , jeho postava ah. A začala jsem, úplně jednoduše " Ano, chci tě, asi sis toho všimnul že jo? :) Ale k čemu mi to bude když ty mě stejně nikdy chtít nebudeš:* " a celá nedočkavá jsem čekala na jeho odpověď , jenže když jsem jí dostala , nahrnulo se mi do očí nespočetně ano, nespočetně slz. Jeho odpoveď, byla tak suše sebejistá a namyšlená, jako vždycky > no úplně všiml no ..... když ani nevím kdo jsi :**
- Na to, abych tam dala svůj podpis, jsem prostě neměla, nenecházela jsem v sobě už ani doušek odvahy, ano vyplítvala jsem ho na tomhle, ach. Ale pak jsem si utřela slzy, a nadechla se a napsala " určitě sis všimnul že po tobě nějaká holka kouká ne? :) " , prosím prosím s myšlenkou že napíše ano všimnul, jsem seděla u notebooku a dávala si heřmánkový čaj a poslouchala pořád dokola tu písničku u které jsem začala doufat , a napsal. Nádech, výdech Kristýnko, nebude to nic co donutí plakat. A omyl, jeho odpověď , opět namyšlená a sebejistá ne, ne. Napsal > ne :*
- Zaklapla jsem notebook , a brečela asi 15 minut, pamatuju si to, protože mi během toho stačila moje nejlepší kamarádka zavolat asi 8x a nedovolala se mi. Když jsem to napsala své druhé nejlepší kamarádce, se slovy že je to blbec a že kecá mě aspoň nachviličku dokázala uklidnit. Ale, týden už je pryč. A já už nemůžu čekat, prostě princezna si sundá korunku, rozloučí se se svojí královskou rodinou a začne si hledat toho správného prince, klidně i venkovsého chlapce, ale upřímného a pracovitého.
autumn | Tumblr